Visegrad Blues Band

Kapela, jež je, s trochou nadsázky řečeno, důkazem, že politika může do hudby zasáhnout i pozitivně. Visegrad Blues Band tvoří vesměs velmi známí hráči ze zemí tzv. "visegradské čtyřky", tedy z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Frontmany souboru jsou jednak slovenský zpěvák Peter Lipa, jednak vynikající polský kytarista Leszek Cichonski. Kromě něj jsou sólistickými ozdobami souboru polský klávesista Zbygniew Jakubek a český harmonikář Ondřej Konrád. Rytmika je pak zcela maďarská, s kořeny, vedoucími až k legendárním kapelám Locomotiv GT a Hobo Blues Band, tedy bubeník Janos Solti a basista Egon Poka. Repertoár víceméně příležitostného sdružení tvoří především originálně zaranžované bluesové standardy i pár původních Cichonského instrumentálek. Podle slov Ondřeje Konráda spočívá hlavní význam Visegrad Blues Bandu v setkání muzikantů, kteří spolu běžně nehrají. V historii Blues Alive si tedy můžeme připočítat další raritu.
Zpět na program

Tone Down

Ačkoli název téhle dvojčlenné kapely možná zatím málokomu něco řekne, její obsazení tvoří speciálně pro publikum Blues Alive staří známí. Dvě výrazné postavy severočeské bluesové scény, zpěvačka Hanka Dundrová (ex-Blues No More) a kytarista Vladimír Orlovský (ex-B.B. Band), se takříkajíc "udělaly pro sebe" a pod tímto názvem hrají téměř výhradně vlastní tvorbu. Ta se pohybuje mezi blues, folkem a "akustickým rockem". Nasazení obou muzikantů a jejich zjevná vzájemná "prorostlost" okouzlily diváky i porotu letošního Blues Aperitivu a kapele přinesly cenu v podobě postupu na hlavní šumperský festival.
Zpět na program

Highway 61

Jedni z loňských vítězů Blues Aperitivu, kteří způsobili velký mumraj při svém vystoupení ve foyer, při jamsessionech a jejich frontman, harmonikář a zpěvák Charlie Slavík také při hostování s americkými The Kinsey Report na hlavním pódiu. Za poslední rok kapela, věnující se odvazovému jump blues a rockabilly, odehrála řadu koncertů, udělala spoustu práce a nyní se vrací do Šumperka jako pevná a renomovaná součást naší bluesové scény.
Zpět na program

Vladimír Mišík & ETC...

První člen letos čerstvě ustavené Beatové síně slávy, klasik českého rocku, se svou láskou k blues nikdy netajil. Ostatně, část jeho repertoáru a zejména životní peripetie jako by byly vystřiženy z bluesmanské čítanky. Vladimír Mišík letos vydal nové - a opět výborné - album Umlkly stroje, na kterém vedle zhudebněných klasiků české poezie Václava Hraběte, Vladimíra Holana či Ivana Wernische zní několik příspěvků do jeho bluesového repertoáru. Není ale pochyb, že v jeho festivalovém bloku dojde i na zlidovělé evergreeny, které dnes nesmějí chybět v repertoáru snad žádného mejdanového kytaristy.
Zpět na program

Ján Litecký Šveda & Víťazný traktor

Spíš než oficiální titul prezidenta Slovenské bluesové společnosti sedí k Jánovi Liteckému Švedovi titul "kmotr slovenského blues". Muzikant, který stál u kolébky téhle muziky u našich východních sousedů, ale i člověk, který je do jisté míry jejím "ideologem" (letos ostatně vydal velmi přínosnou publikaci Blues na Slovensku), sice stále plně navazuje na odkaz meziválečné hudby z mississippské delty, pro letošní rok však pro leckoho jistě překvapivě připravil i program z blues padesátých let. Na Blues Alive hrál Ján Litecký Šveda naposledy před šesti lety. Je nejvyšší čas si poslechnout, do jakého uměleckého "posazu" se za tu dobu dostal.
Zpět na program

Phaedro´s Funeral

Německý zpěvák Phaedro, majitel hlasu, odpovídajícího denní dávce šedesáti cigaret, a hlavním muzikantským úvazkem interpret středověké hudby(!), založil kapelu výmluvného názvu v roce 1999 s cílem zkomponovat a koncertně prezentovat hudbu pro svůj vlastní pohřeb. Lehce perverzní myšlenka však přinesla nečekané ovoce. Phaedro´s Funeral hrají hudbu, jež bývá označována jako "evropský Tom Waits". Je v ní temnota i radost, vážnost i hravost. Střípky, ze kterých se skládá, mají názvy blues, jazz, šanson, tango, latina, ska - uslyšíte v ní prostě všecko, co budete chtít slyšet. Phaedro´s Funeral v našich krajích živě debutovali v létě na festivalu Colours Of Ostrava, kde okouzlili dramaturga Blues Alive natolik, že je prostě musel představit i v Šumperku.
Zpět na program

Toni Lynn Washington & Band

Zpěvačka Toni Lynn Washingtonová bývá v tisku přezdívána "bostonská královna blues". Pochází ze Severní Karolíny, kde zpívala v gospelových kostelních sborech. V šedesátých letech zahájila pěveckou kariéru po boku rhythm´n´bluesových klasiků Sama & Davea, absolvovala řadu turné po USA i Asii a s písní Dear Diary se dokonce dostala do americké Top 50. Posléze na dvacet let přerušila hudební kariéru, na scénu se vrátila až začátkem devadesátých let v Bostonu jako zralá interpretka klasického "ženského" blues. Od té doby se už bez přestávky drží na špici americké scény. Má ve svém repertoáru vedle původních skladeb řadu písní autorů typu B.B. Kinga, T-Bone Walkera či Jimmyho Reeda, její doménou jsou samozřejmě i písně z repertoáru jejích předchůdkyň Bessie Smithové, Ma Raineyové či Ruth Brownové. Její poslední album Been So Long (2003) produkoval slavný bluesový kytarista Duke Robillard. Všechny tyto reference jistě nasvědčují, že její vystoupení bude zlatým hřebem prvního dne letošního Blues Alive.
Zpět na program

Jana Ružičková & Blues House

Jak už se stalo na Blues Aperitivu nepsaným pravidlem, i letos porota udělila "zvláštní uznání" - to tentokrát připadlo Janě Růžičkové. Trnavská zpěvačka doslova vzala dech vynikající prací s až "černým" hlasem a svým dokonalým bluesovým cítěním. Se skupinou Blues House, hrající ostřejší, takřka bluesrockový styl, vystupuje čtyři roky a vydobyla si pevné postavení v elitě slovenské scény.
Zpět na program

Jiří Konvrzek & KonVRZek

Sobotní odpoledne, kdy bychom si jako každý rok měli oddechnout od přísně stylových dvanáctek a věnovat se muzikantům, kteří mají spíš "blues v duši" než "v rukou", zahájí jeden z nejoriginálnějších českých písničkářů Jiří Konvrzek. Jeho "exotičnost" není jen v tom, že se doprovází na nejrůznější doma vlastnoručně vyrobené strunné nástroje (čímž nepřímo navazuje na staré černé bluesmany a jejich legendární kytary z krabic od doutníků), ale i celkovým pohledem na svět. Víc dodávat netřeba - udělejte si názor sami.
Zpět na program

Lubomír Nohavica & Boys

Vloni Luboš Nohavica doprovázel při šansonovém odpoledni Ester Kočičkovou, tentokrát přijíždí s vlastním programem, ve kterém se značně osobitě kloubí blues se šansonem a valašskou náturou muzikanta, který má za sebou hned několik muzikantských životů (od členství v rockovém Abraxasu, přes doprovázení Mariky Gombitové, psaní písniček pro Vlastu Redla, až po hraní na pódiu i deskách s Petrem Kalandrou). V Šumperku máme šanci zhlédnout skutečnou raritu: kapela i program budou sestaveny speciálně pro Blues Alive. Nechme se překvapit.
Zpět na program

Jakub Noha Band

Jakub Noha začínal jako folkový písničkář, teprve v průběhu devadesátých let si splnil celoživotní sen a sestavil plně elektrifikovanou kapelu, se kterou hraje hudbu, stylově připodobnitelnou Youngovým Crazy Horse - ačkoliv strukturálně odlišnou, bluesový potenciál v ní vře kdesi pod povrchem zcela zřetelně. Totéž platí i o Nohových zvláštně poetických textech. V repertoáru Jakub Noha Bandu vedle zcela převažující vlastní tvorby nechybějí ani zajímavé coververze z dílny Toma Waitse či právě Neila Younga.
Zpět na program

Juraj "Mojo" Haruštiak & Blues Banda

Pro mladou akvizici slovenské bluesové scény, kytaristu a zpěváka Juraje "Mojo" Haruštiaka, je letošek rokem sbírání ocenění. Kromě vítězství v Blues Aperitivu, jež jej nominovalo na Blues Alive, také zabodoval v renomované polské soutěži na festivalu Noc Bluesowa. Haruštiak je přezdíván "slovenský John Lee Hooker". Dodejme, že právem - jeho úsporná hra na kytaru, temný hlasový projev i celkový tah kapely, kterou vede, skutečně jednoho z nejslavnějších bluesmanů mohou připomenout. Prožitek, který Haruštiak do své hudby vkládá, je však ryzí a osobitý.
Zpět na program

Freemen

Nejen při loňském oficiálním koncertu slovenských vítězů loňského Blues Aperitivu, ale i při následných jamsessionech se potvrdilo, že porota ani v případě této kapely nesáhla vedle. Moderní blues s přesahy k rocku učinilo z Freemen jedno z největších překvapení minulého ročníku Blues Alive. Kapela má stabilizovanou pozici zejména doma na Slovensku, už se o ní ale začíná dobře vědět i v Čechách. Její vystoupení na hlavním pódiu nepochybně k její dobré pověsti přispěje.
Zpět na program

Ľuboš Beňa Band

Slovenský zpěvák a hráč na resofonickou kytaru Ľuboš Beňa je jedním z mála skutečných specialistů na tento nástroj ve střední Evropě. Syrovým mississippským blues skutečně žije, je aktivistou Mezinárodní resofonické asociace a "firemním" hráčem značky Amistar, která se výrobou těchto kytar na špičkové úrovni zabývá. Koncertuje buď sám nebo v triu s Tomášem Bobrovniczkým (Roadcasters) a harmonikářem Charliem Slavíkem (Highway 61). Šumperské vystoupení bude druhý případ.
Zpět na program

Juha Kartano & Jonne Kulluvaara

Finská bluesová scéna je asi pro většinu z nás velkou neznámou. Krůčkem k rozluštění hádanky může být vystoupení dvojice Juha Kartano & Jonne Kulluvaara. Druhý jmenovaný je členem asi nejznámějšího finského elektrického bluesbandu J. Leino & The Blues Guys, ve dvojici s harmonikářem se vrací hlouběji ke kořenům - duo ostatně vystoupilo i na jednom z minulých ročníků trnavského Dobro Festu, což samo napovídá, v jakém stylovém rozsahu se bude jejich vystoupení odehrávat.
Zpět na program

Harmonica Shah & Howard Glazer

Duo černého harmonikáře a bílého kytaristy platí na současné americké scéně za jedno z nejvýbušnějších seskupení a zejména v hodnocení jeho koncertů se recenzenti předhánějí v superlativech. Harmonica Shah je sice kalifornským rodákem, v mládí se přes krátkou zastávku v Texasu dostal do Detroitu, kde od roku 1967 aktivně působí na bluesové scéně. Kytarista divoké vizáže Howard Glazer je jedním z nejuznávanějších detroitských kytaristů a držitelem několika ocenění v této kategorii. Oba muzikanti se hlásí především k chicagským vzorům - Shah k Little Walterovi a Junioru Wellsovi, Glazer k Buddymu Guyovi a Hubertu Sumlinovi. Jejich drsný, přímočarý a na nic si nehrající projev má ovšem stejně tak blízko k některým muzikantům ze stáje kultovního vydavatelství Fat Possum. Zdá se, že v jejich případě si budeme moci sáhnout až na dno samé prapodstaty termínu "blues"...
Zpět na program

Corey Harris & 5x5 Trio

Na tom, že je Corey Harris skutečnou celebritou současné bluesové scény, se shodují kritici renomovaných odborných časopisů, pořadatelé nejdůležitějších žánrových festivalů, stavějící jej do hlavních časů, ale i fanoušci bluesové hudby a představitelé souvisejících uměleckých oborů. To, že si právě Harrise vloni vybral režisér Martin Scorsese jako hlavního "průvodce" pro svůj ceněný dokument o afrických kořenech blues Feel Like Going Home, jistě není náhoda.
I když by mohly některé jeho zvláště rané nahrávky svědčit o opaku, Corey Harris není žádný lidový umělec z lůna bavlníkové plantáže - takoví už se dávno nerodí. Je naopak v nejlepším slova smyslu "bluesovým intelektuálem", což však v jeho případě ani zdaleka neznamená učeneckou zatuchlost a profesorský přístup k věci. Vystudoval antropologii, na několika cestách do Kamerunu se zabýval africkými jazyky, ale i tamní hudbou ve společenském kontextu, a jak se zdá, životním posláním se mu stalo uvádění svých výzkumů do praxe.
Corey Harris se narodil v roce 1969 v Denveru, na kytaru začal hrát ve dvanácti letech jako samouk, inspirován deskami Lightnin´ Hopkinse, které milovala jeho matka. V životopise mu nechybějí klasické zastávky na cestě k vlastnímu vyjádření: gospely v kostelním sboru, rock´n´roll se školní kapelou, ale i účinkování v pochodové dechovce, kde se uplatnil jako trumpetista a tubista. Po vysoké škole a studijních cestách na čas zakotvil v New Orleansu, kde se živil učením angličtiny a francouzštiny, přivydělával si ale také jako pouliční hráč blues. Stoupající renomé mu nejprve přineslo pozvání do prestižních místních klubů a následně podpis smlouvy s jednou z nejrenomovanějších bluesových vydavatelských firem Alligator. Debut Between Midnight And Day (1995) sklidil značný ohlas - i proto, že se přesně strefil do doby, která po letech opět přála akustickému bluesovému revivalu. Další album Fish Ain´t Bitin´ (1997) se neslo v podobném duchu, Harris však zvýšil důraz na vlastní tvorbu a v několika skladbách ke své resofonické kytaře trochu kuriózně přidal neworleanskou dechovou sekci. Zásadním zlomem v jeho kariéře bylo o dva roky později album Greens From The Garden. Už s kapelou 5x5 (Victor Brown - baskytara, Johnny Gilmore - bicí) začal směřovat k eklekticismu, který je od té doby pro jeho tvorbu příznačný dodnes: již tak široce prezentovaný bluesový idiom je obohacen o prvky karibské a africké hudby. Pro Alligator natočil Corey Harris ještě v roce 2000 poněkud klasičtější, i když opět výborné společné album s neworleanským pianistou Henrym Butlerem Vü-Dü Menz, a s dalším projektem přestoupil k dalšímu význačnému vydavateli Rounder. Na albu Downhome Sophisticate (2002) došel ve své "všežravosti" ve smyslu komplexního chápání černé hudby zatím nejdále - vedle akustických i plně elektrických bluesovek zde slyšíme i písně ve stylu afrického "pouštního blues", houpavé karibské rytmy, funkové figury, ba i elektronický experiment.
A jsme v současnosti. Práce na Scorseseho filmu Feel Like Going Home přivedla Coreyho Harrise na myšlenku natočit album, které by výmluvně vykreslilo souvztažnost amerického blues a západoafrické lidové hudby. Za spolupracovníka na projektu Mississippi To Mali si nemohl vybrat nikoho lepšího, než malijského kytaristu Aliho Farku Toureho, hvězdu world music, dobře známou např. ze společného alba s Ryem Cooderem Talking Timbuktu (oceněného Grammy 1995). Společné jamy obou kytaristů s dalšími muzikanty jsou nejen jasným svědectvím o společném kořeni geograficky značně vzdálených žánrů, ale také silným posluchačským zážitkem.
Dnes lze prozradit, že se dramaturgie Blues Alive pokoušela o účast Coreyho Harrise na festivalu už několik let, termín jeho konání ale vždy kolidoval s jinými Harrisovými závazky. Letos konečně všechna "ozubená kolečka" zapadla správně do sebe a pořadatelé si považují za čest, že mohou zkušenému šumperskému publiku tohoto výjimečného umělce představit.
Zpět na program

Lil´ Dave Thompson Band

Lil´ Dave Thompson je velmi zajímavým představitelem mladší generace amerických bluesmanů. Narodil se roku 1971 v mississippském Jacksonu, na kytaru se pod dohledem svého otce začal učit už v devíti letech. Načerpal místní divoký hráčský styl, se kterým už jako teenager sklízel úspěch v místních bluesových nálevnách a klubech včetně toho nejslavnějšího, patřícího bluesmanovi Junioru Kimbroughovi. Známý hledač talentů v této oblasti, publicista a producent Robert Palmer, mu zprostředkoval vydání debutového alba u vydavatelství Fat Possum, na němž prostřednictvím vlastních autorských písní prezentuje pro firmu příznačný syrový až "punkový" bluesový styl. Postupným uměleckým zráním dospěl posléze Thompson k poněkud širšímu, dalo by se říci sofistikovanějšímu výrazu - to když mezi své vzory vedle svých sousedů z Mississippi přijal i hvězdy typu Alberta Kinga, Little Miltona, Stevieho Raye Vaughana či Roberta Craye. Ve své generaci dnes patří Lil´ Dave Thompson k největším nadějím bluesové scény.
Zpět na program

J.J. Band

Polská skupina J.J. Band vznikla v roce 2001 a od té doby její kariéru lemuje jeden úspěch za druhým. Hned v následujícím roce byla v anketě časopisu Twój Blues označena za Objev roku, vloni získala titul skupiny roku polského serveru www. blues.pl. Velmi dobrý ohlas mělo i debutové album Good Day For The Blues (2003). J.J. Band se věnuje modernímu blues s rockovými prvky. Ve svém repertoáru má převážně vlastní písně frontmana, kytaristy a zpěváka J.J. Jogiho, nechybějí však ani originálně pojaté standardy a coververze.
Zpět na program

YES BLUES (Jeseník)

Jesenická formace Yes Blues působí na scéně od začátku roku 2002. Vznikla ze zkušených muzikantů, kteří hledali odreagování od ne vždy jednoduchého života v hornatém a sněhem zavátém Jesenicku. Původně čtyřčlenné seskupení nadšenců protřelých z dřívějších folkových, bluegrassových a tanečních kapel se brzy rozrostlo o hráče na foukací harmoniku, a od té doby hraje v pětičlenné sestavě. Doménou kapely je klubové pódium, ze kterého se poměrně úspěšně snaží zvedat ze židlí své publikum, a to i na několik hodin. Díky sousednímu Polsku sbírají muzikanti zkušenosti na zahraničních akcích.
Přestože Yes Blues funguje poměrně krátkou dobu, jeho repertoár překvapí svou pestrostí. Kapela dokáže zaujmout jak jemnějším, muzikantsky procítěným podáním pomalejších skladeb, tak i přímočarostí bluesových standardů. Lídrem formace je zpěvák a hráč na pětistrunnou bezpražcovou baskytaru Michal Blaško, který spolu s dalšími hráči - Milanem Flenderem (bicí), Milanem Jankesem (foukací harmonika, zpěv), Jirkou Dvořákem (doprovodná kytara, zpěv) a Filipem Svobodou (sólová kytara, saxofon, klarinet) - vytváří fungující seskupení, které dokáže během vystoupení živě komunikovat mezi sebou i s publikem.
Zpět na program